Rozbité okno

Kluk hodí kamenem a rozbije pekaři výlohu. Kolem se seběhne dav a někdo v něm řekne: „Aspoň bude mít sklenář práci.“ Peníze se začnou točit a z rozbitého okna bude nakonec i užitek. Zní to skoro jako dobrá zpráva.

Ale není. A stojí za to přesně vědět proč — je to neintuitivní, stejně jako „oběd zdarma“. Něco je vidět, něco vidět není. A přesně v tom je ten háček.

Co je vidět

Pekař zaplatí sklenáři 600 Kč za nové okno. Sklenář má práci a příjem, za ten si koupí chleba, řezník pak boty. Peníze putují dál, každý z nich si něco pořídí. Tohle všechno se reálně stane a máš to přímo před očima. Odtud pramení to přesvědčení o „roztočení ekonomiky“. Vypadá to, že všichni na rozbitém okně vydělali.

Co vidět není

Jenže pekař ty peníze chtěl utratit za něco jiného. Chystal se za ně koupit si nové boty. Ty si teď nekoupí, protože musel zaplatit za rozbité okno. Švec o zákazníka přišel, ale nikdy se to nedozví. Ten obchod se prostě nestal a nikomu nebude scházet, protože ani neví, že o něj přišli.

Sečti to. Před kamenem měl pekař výlohu a vyhlídku na boty. Po něm má zase jen výlohu. Je chudší přesně o jedny boty — a přesně tolik chybí i celku. Sklenářův výdělek nevznikl navíc, jen se přesunul od ševce.

Rozbité okno nepřidá do světa práci. Naopak — jen přijdeme o jedno okno, které musíme nahradit. A když musíme opravit okno, místo toho nevznikne to, co chceme doopravdy.

Proč na to lidi pořád skáčou

Protože zisk je vidět, ale ztráta ne. Na sklenáře s novou zakázkou si můžeš ukázat prstem; na boty, které se nikdy nevyrobily, ukázat nemůžeš. Špatná ekonomická úvaha počítá jen s tím prvním. Ta dobrá počítá s obojím — i s tím, co se kvůli nějakému výdaji nestalo.

Proto se měj na pozoru pokaždé, když uslyšíš, že válka, živelní pohroma nebo demolice „nastartují ekonomiku“. Obnova je vidět. To, co by za ty peníze a ruce vzniklo místo ní, vidět není — ale je to skutečné a je toho přesně tolik.

Je to stejná past jako „appka zdarma“. Užitkem ti mávají před očima, účet za něj ti ale neukážou. Někdo to nakonec zaplatí — jen se ptej, kdo, kdy a čím.

Podobenství o rozbitém okně popsal francouzský ekonom Frédéric Bastiat v eseji Co je vidět a co není vidět (1850) — celá stojí na rozdílu mezi viditelným následkem a tím neviditelným. Zdroj: That Which Is Seen, and That Which Is Not Seen, Library of Economics and Liberty.